Srbsko/Serbia
Historie Srbských železnic
Výstavba prvních železničních tratí začala již v první polovině 19. století, kdy velkou část území ovládala Rakousko-uherská monarchie a Osmanská říše. Boj za osvobození srbského lidu byl po staletích útlaku korunován během 19. století vytvořením dvou států, Srbska a Černé Hory. Po Berlínském kongresu začaly tyto dva nezávislé státy svůj život v nových hranicích. Koncem 19. a začátkem 20. století došlo v této oblasti k expanzi rozvoje železniční dopravy na území tehdejších států: Srbska, Černé Hory, Rakouska-Uherska a Turecka.
Rok 1854 byl důležitý pro historii jugoslávských železnic. Konkrétně 20. srpna 1854 byla trať Lisava–Oravica–Bazijas zprovozněna pro koňskou dopravu a v listopadu 1856 pro provoz s parní trakcí. Po 1. světové válce zůstal na území Srbska 27 km dlouhý úsek této trati od státní hranice u Jamu přes Jasenovo a Bela Crkva až po státní hranici mezi Vracev Gaj a Bazijas. Postupně byly některé části trati demontovány, takže dnes je v provozu pouze úsek trati mezi Jasenovem a Belou Crkvou. Všechny následně vybudované hlavní tratě ve Vojvodině byly položeny směrem k Pestě.
V roce 1878 bylo na berlínském kongresu Srbsko prohlášeno za nezávislý stát a byly k němu připojeny čtyři nové okresy – okresy Niš, Pirot, Vranje a Toplica. Na kongresu Rakousko-Uhersko pomohlo Srbsku získat nová území, podmínilo však Srbsko, aby podepsalo novou úmluvu. Úmluva zavázala Srbsko postavit do tří let železniční trať z Bělehradu do Vranje a na turecké a bulharské hranice. Kromě toho byla Srbsku uložena povinnost podepsat obchodní smlouvy a také nárok na provádění regulačních prací v Djerdapu. Srbská vláda schválila tuto smlouvu přijetím zákona o vyhlášení Úmluvy.
Srbsko, vyčerpané válkou s Turky, upadlo do hospodářské recese. Stát nemohl splnit závazky stanovené v podepsané úmluvě. Vídeň stále naléhala, varovala a vyhrožovala. V dubnu 1880 muselo Srbsko podepsat novou úmluvu, jejímž předmětem byla pouze výstavba železnic. Termín výstavby železniční trati byl opět tříletý, tedy 15. června 1883. Do konce roku 1880 vláda vyhlásila veřejnou soutěž a jedním z uchazečů byl francouzský spolek z Paříže – „General Union“. Vévoda Milan Obrenovic položil stříbrným krumpáčem 3. července 1881 základ Srbských státních drah. Tato událost se odehrála „u mostu přes řeku Mokri Lug, vedle silnice Topcider“ (toto místo poblíž dnešní „Gazely“ most v Bělehradě). Již po roce zkrachoval „Generální svaz“, a tak ve výstavbě pokračovalo nově založené Sdružení pro výstavbu a provoz srbských státních drah. Proto měl první formální vlak na železniční trati Bělehrad-Niš zpoždění celých patnáct měsíců a projel údolím Moravy 23. srpna 1884. Pravidelný provoz byl zahájen 3. září 1884
Po 1. světové válce byla všechna výše zmíněná území sjednocena v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a železniční síť se stala jednotnou a zůstala jí i po 2. světové válce. Železniční síť byla tvořena pěti různými rozchody: 600 mm, 750 mm, 760 mm, 1000 mm a 1435 mm.
Program modernizace železnic byl přijat v roce 1964 a počítal mimo jiné s hromadným uzavíráním úzkých a nerentabilních tratí.
